Výživa a pohyb
Správná výživa se uplatňuje v předcházení např. cukrovky, aterosklerózy, nemocí srdce a cév. Pomocníka v příznivém ovlivňování lidského zdraví nachází výživa v pohybové aktivitě. Jsou situace, kdy optimálního účinku výživy je možno dosáhnout jen za jejího spolupůsobení.
Vliv pohybové aktivity na lidské tělo je velmi široký. Netýká se jen metabolických reakcí, dýchání, ovlivnění krevního tlaku, ale i řídících funkcí nervových, endokrinních a imunitních. Rozsah odpovědi na zvýšení pohybové aktivity je závislý na počtu a intenzitě aktivovaných svalů. Svalstvo představuje největší orgán lidského těla. Průtok krve svalovinou se z klidových 650 ml za minutu může při pohybové aktivitě zvýšit až na 20 litrů za minutu. Tomu odpovídá i množství krve, které srdce přečerpá za jednu minutu. Rostoucí požadavky energetického metabolismu, které provázejí svalovou činnost, vyžadují zvýšený přísun živin do aktivních svalů a v určité míře i do ostatních orgánů a tkání. Živiny (nositelé energie) získáváme z potravy. Nemá-li tělo dostatek energie z potravy, tak ji musí získávat z vlastních (vnitřních) zdrojů. Takto se mohou uplatnit mastné kyseliny mobilizované z tukové tkáně a glukóza uvolněná z glykogenu. Při nedostatečném přísunu živin potravou dochází při zvýšené pohybové aktivitě k vývinu negativní energetické bilance. Tělo při ní vydá více energie než jí přijímá z potravy. Což se projeví postupným snižováním tělesné hmotnosti. Udržet při zvýšené pohybové aktivitě vyrovnanou energetickou bilanci vyžaduje odpovídající zvýšení množství přijímaných živin potravou. Pohybová aktivita zvyšuje nároky na energetické zajištění těla a rovněž usnadňuje plnohodnotné využití přijatých živin tkáněmi.
Příjem živin poskytujících tělu energii se může lišit a to především v závislosti na zaměření tělesné činnosti. Např. atleti upřednostňují zvýšený příjem sacharidů a kulturisté zase bílkovin.
Hlavními energetickými substráty pro klidový i pracující sval jsou glukóza a volné mastné kyseliny. V klidu a při tělesné aktivitě o mírné až střední intenzitě se uplatňují především tuky. Při intenzivní pohybové aktivitě jsou zdrojem energie výhradně sacharidy. Z těchto poznatků vyplývá, že osoby, které chtějí snížit svoji hmotnost, tak by spolu s dodržováním redukční diety, měly vykonávat pravidelně denně (nejméně půl hodiny) tělesnou činnost mírné až střední intenzity. Což vede k postupnému snižování obsahu tuku v těle.
U osob, které chtějí snížit svoji hmotnost, ale jsou málo pohybově aktivní, dochází při omezování příjmu živin (zdroje energie) k úbytku svalové hmoty. Zeslabování svalů provází pokles svalové síly. Přiměřenou pohybovou aktivitou (vykonávanou denně) za současného zvýšení podílu libových bílkovin v redukční dietě, je možno těmto následkům předejít. Hmotnostní redukce při nevhodně složené redukční dietě má delší trvání a často bývá provázena úbytkem minerálních látek (zvláště vápníku z kostí).
Bylo prokázáno, že pohyb významně podporuje vstup glukózy do buněk a to i v období rozvinuté inzulínové rezistence, kdy bývá vstup glukózy do buněk značně omezený. U diabetiků závislých na pravidelné aplikaci inzulínu, může pohybová aktivita spolu s úpravou výživy, velikost potřebných dávek inzulínu i omezit. Doporučuje se, aby diabetik vykonával denně alespoň půl hodiny pohybovou aktivitu mírné intenzity, což je např. procházka. Přiměřenost intenzity i délky pohybu je nezbytná, aby se předešlo většímu (nežádoucímu) poklesu hladiny glukózy v krvi.
Výživa a pohyb tvoří po celý život nerozlučnou dvojici. Jejich spolupůsobení je našemu zdraví prospěšné. Většina doporučení se shoduje, že zdravá dospělá osoba by se měla denně (alespoň půl hodiny) věnovat pohybové aktivitě mírné až střední intenzity. Příkladem mírné intenzity je klidná chůze u starších osob, příkladem pohybu střední intenzity je svižná a rychlejší chůze.
Mimo chůze je možné vykonávat i jiné druhy pohybové aktivity například plavání, cyklistiku nebo sportovní hry. Osoby, které mají problémy s chůzí, mohou využít silové cvičení např. s činkami. Tato činnost, když je pravidelná a přiměřeně intenzivní, tak může být také zdravotně prospěšná. Lidé se zdravotními potížemi by se měly vždy o vhodné pohybové aktivitě, jejím trvání a vhodné intenzitě poradit se svým lékařem. Vítaný je i pohyb při běžných denních činnostech.