Kuskus

Za domov kuskusu je považována severní Afrika a Blízký východ. Kuskus je základní surovinou národních kuchyní Maghrebu (Maroko, Tunisko a Alžírsko), kde patří mezi nejrozšířenější přílohu.  Lze jej kombinovat se zeleninou, luštěninami, masem i ovocem. Často je podáván jako kaše po uvaření v mléce, jako salát s dresinkem nebo jako sladký dezert.

Kuskus se vyrábí ze semoliny (tvrdé bílé pšenice).  Obsahuje dostatek škrobu, bílkovin a jen minimum tuku. Také je zdrojem vitamínů, především vitamínu B1. V Maghrebu si ženy dodnes připravují kuskus tradičním způsobem, kdy nejprve pšenici rozemelou na krupici a k ní přidávají mouku, sůl, vodu a hnětou směs rukama. Ta se potom napařuje a suší, dokud nevzniknou drobné kuličky.

Kuskus lze připravovat různě. Nejsnadnější je kuskus zalít vroucí tekutinou např. vodou, vývarem, mlékem a nechat pár minut stát pod pokličkou. Na 1 díl kuskusu jsou potřeba 2 díly tekutiny. Kuskus lze i nejprve nasucho opražit a teprve potom zalít.  Můžeme ho také připravit jen v páře. V arabském světě se používá speciální hrnec, který je dvoudílný a má perforované dno horní části. V dolním díle se dusí jehněčí, skopové či kuřecí maso se zeleninou nebo cizrnou, a pára tak kuskus krásně provoní.