Poruchy příjmu potravy

Mentální anorexie  

Mentální anorexie je porucha charakterizovaná zejména úmyslným snižováním tělesné hmotnosti. Anorektičtí pacienti neodmítají jíst proto, že by neměli chuť, ale proto, že nechtějí. Jejich averze k jídlu je projevem nesmiřitelného a narušeného postoje k tělesné hmotnosti, proporcím a tloušťce. Jedná se o psychogenní poruchu postoje k jídlu. Oni sami jsou spokojeni, až když dosáhnou extrémní vyhublosti a často i v tom případě ještě nejsou spokojeni.

Postihuje zejména mladistvé a mladé dospělé ženy (většinou ve věku mezi 13 a 20 lety). Muži bývají postiženi v jedné desetině případů. V důsledku mentální anorexie často dochází k dlouhodobé tělesné i duševní invaliditě a nezřídka končí i smrtelně.

Příčin je více a nejsou úplně jednoznačné. Mezi hlavní důvody pravděpodobně patří dnešní ideál krásy v podobě vyhublých, a často také anorexií trpících modelek a hereček. Mladé dívky se jim pak chtějí podobat a jejich snaha může vyústit až v onemocnění mentální anorexií. Vyskytuje se prakticky ve všech průmyslově vyspělých zemích, kde je také vysoký výskyt obezity.

Mentální anorexii poznáte podle těchto příznaků: 

·        U dotyčného dochází ke značnému poklesu hmotnosti (nejméně 15 – 25 % předchozí hmotnosti) a strach z obezity u něj většinou nemá racionální důvod. Některé anorektičky mohou dosáhnout hmotnosti až  pod 30, eventuelně i 25 kg.

·        Ve většině případů je snížen příjem energie a hlavně tuků, často až k extrémním hodnotám. Pacientky konzumují nedostatečné množství energie, často vynechávají hlavní jídla. Můžete se setkat s anorektičkou, která sní za den např. polovinu jablka, nebo list hlávkového salátu. Takové množství energie a živin je samozřejmě naprosto nedostačující. Většina anorektiků ale tají, kolik toho skutečně zkonzumuje a pokud nejste pozorní, nemusíte si toho hned všimnout.

·        Anorektičtí pacienti se často paradoxně nadměrně zajímají o jídlo, vaření a recepty. Pokud je někdo donutí, aby snědli normální jídlo, chodí tajně zvracet. Charakteristické je také zneužívání projímadel a diuretik (léky podporující odvodňování). Často se také setkáváme s nadměrným cvičením.

·        U pacientek nebo pacientů najdeme  velmi intenzivní obavu ze ztloustnutí, a  to i v případě, že jsou velmi vyhublí. Mají narušené vnímání vlastního těla a popírají závažnost svého onemocnění.

·        Následkem hladovění a nedostatku živin začne tělo využívat pro tvorbu energie i aminokyseliny z bílkovin, které jsou ale potřebné jako stavební kameny pro jednotlivé buněčné struktury a mají celou řadu dalších funkcí. Také proto dochází u dívek k vymizení menstruace nebo nedostavení se menarché  (první menstruace), u mužů se projevuje ztráta nebo pokles libida a potence. Menstruační krvácení přetrvává u dívek užívajících hormonální antikoncepci.

·        Může se také objevit zácpa, zpomalení srdeční frekvence, nízký krevní tlak, sklony k pocení a zvýšené ochlupení těla.

·        Epizody mentální anorexie se mohou střídat s mentální bulimií, tzn. se záchvaty přejídání, které často následuje úmyslně vyvolané zvracení.

·        Jestliže je začátek onemocnění před pubertou, jsou pubertální projevy opožděny nebo dokonce zastaveny (zastavuje se růst, dívkám se nevyvíjejí prsa a nedostavuje se první menstruace, u hochů zůstávají dětské genitálie). Po uzdravení však většinou dochází k normálnímu dokončení puberty, jenom menarché je opožděna.

 Co dělat, když zjistíte, že někdo ve Vašem okolí trpí mentální anorexií:

·        Je třeba si uvědomit, že mentální anorexie je velice vážná choroba, která může končit i smrtí. Způsobuje celou řadu zdravotních komplikací, hlavně srdečně - cévních, častým důsledkem výrazného váhového úbytku je osteoporóza (řídnutí kostí). Dochází také k poruchám v trávicím traktu a rovněž hormonálním změnám, jejichž charakteristickým rysem je ztráta menstruace, která může vyústit až v neplodnost. Můžeme se setkat i s anémií (chudokrevností) a jinými změnami krevního obrazu.

·        Je důležité si uvědomit, že mentální anorexie je především psychogenní porucha. Je tedy nutné psychiatrické léčení, samozřejmě se musí respektovat zdravotní stav pacienta. Je-li stav závažnější, je třeba nejdříve zahájit léčbu na interním oddělení v podobě výživy přímo do žíly a dostat tak pacienta do celkově lepšího zdravotního stavu. Teprve potom je třeba začít s  psychiatrickou léčbu.

·        Je důležité, aby pacient přijal svého terapeuta. Základním předpokladem úspěchu je stav, kdy se u nemocného docílí uvědomění podstaty choroby.

·        Součástí léčby by měl být nácvik správných postojů k jídlu, poučení o výživových pravidlech  a také psychoterapie, která musí zahrnout řadu témat, jako např. správné vnímání vlastní tělesné podoby, sebevědomí, nezávislost. Důležitá je výchova k dodržování zásad správné výživy.

Mentální bulimie

Mentální bulimie je, podobně jako mentální anorexie, psychická porucha přístupu k jídlu. Typické pro pacienty jsou opakované záchvaty přejídání spojené s nadměrnou kontrolou tělesné hmotnosti. Přejídání je doprovázeno vyvoláváním zvracení, zneužíváním projímadel a diuretik (léků podporujících odvodňování organismu), intenzivním tělesným cvičením a střídáno obdobím hladovek a velmi přísných diet. 

Toto onemocnění postihuje častěji ženy, i když jejich převaha je zde o něco málo  menší než v případě anorexie. Největší výskyt je ve věkové kategorii 16 – 22 let. Pacientky mají ve většině případů hmotnost normální, nebo lehce zvýšenou. Často se jedná o ženy, které byly dříve obézní, povedlo se jim zhubnout, ale většinou se jim nepodařilo dosaženou hmotnost udržet. To je pak pro ně zdrojem pocitů viny, výčitek svědomí a sníženého sebehodnocení a vše může vést ke snahám pacientek snížit opět svoji hmotnost a to za každou cenu. Následuje již výše zmíněné hubnutí v podobě drastických diet, projímadel atd. a vzniká tak bludný kruh. 

Bulimičky, narozdíl od pacientek s anorexií, nedokáží tak přísně kontrolovat svůj příjem energie. Často u nich dochází k epizodám přejídání, kdy naprosto ztrácí kontrolu nad konzumací jídla a množství snědeného dosahuje nadměrných hodnot. Pacientky si většinou svojí chorobu vůbec nepřipouštějí a nemají potřebu vyhledávat lékaře. Navíc ani jejich okolí často nic neregistruje. Na první pohled na nich totiž není žádná viditelná změna, nebývají vyhublé (jako anorektičky), jejich okolí je vidí jíst, vyvolávané zvracení a užívání léků se dá dobře maskovat a pacientky v tomto po čase dosáhnou značných schopností. 

Příznaky mentální bulimie:

·            Opakující se přejídání; tzn. konzumace velkého množství potravy za krátkou dobu. Během této epizody dochází k pocitu, že člověk nemá nad jídlem kontrolu (například nedokáže přestat jíst, nekontroluje se, co jí atd.). 

·            Epizody „žravosti“ se musí vyskytovat alespoň 2x týdně během uplynulých tří měsíců. 

·            Vyvolávání zvracení, používání projímadel a diuretik, eventuelně hladovky, nebo nadměrné tělesné cvičení. 

·            Nepřiměřená pozornost věnovaná vlastnímu tělu, intenzivní panický strach z nárůstu hmotnosti. 

·            Nadměrné péče věnovaná jídlu a jeho přípravě, neodolatelná touha po jídle. 

Jak postupovat, když máte podezření, že někdo ve Vašem okolí trpí mentální bulimií:

–                    Je důležité vědět, že mentální bulimie, stejně jako mentální anorexie, může vést k řadě závažných až život ohrožujících komplikací. Jsou to např. změny v rovnováze iontů vyvolané diuretiky a projímadly a častým kolísáním mezi nadměrným a nedostatečným (až chybějícím) příjmem potravy. Může se vyvinou hypokalémie – nízká hladina draslíku v krvi (život ohrožující stav; vede k poruchám srdečního rytmu), při opakovaném zvracení může žaludeční šťáva způsobit zánět jícnu a poleptání zubní skloviny. V extrémních případech vede náhlé roztažení žaludku až k jeho prasknutí; pravděpodobnost úmrtí na tuto komplikaci je 80 %. Mezi další patří komplikace srdečně-cévní, ledvinné, zažívací, kosterní, krevní, poruchy žláz s vnitřní sekrecí, neurologické, metabolické a další. 

–                    Řada pacientek trpících bulimií trpěla v minulosti anorexií, takže přechod mezi oběma poruchami je běžný. 

–                    Pokud není pacient v ohrožení života, základní léčbou je léčba psychiatrická. Je nutno s ní začít co nejdříve, pokud je toho pacient po zdravotní stránce schopen. Nucení do jídla, zákazy, kontrolování ani nic dalšího většinou nepomáhá. Je nutné, aby si pacient uvědomil, že je nemocný, změnil postoj k jídlu i hodnocení vlastního těla a toto všechno je záležitostí právě psychiatrické léčby. 

–                    Pokud je to možné (pacient není v ohrožení života), měla by být základem léčby psychoterapie a to buď individuální, nebo lépe skupinová. Spolupracovat by měla celá rodina. Pacient musí změnit svůj postoj k jídlu, vnímání vlastní postavy, upravit své stravovací i životní návyky, zbavit se panického strachu z obezity a zaměřit svůj život i jiným směrem, než je jen neustálé hlídání váhy a příjmu potravy. Pokud si pacient svou chorobu neuvědomí a nezačne akceptovat svého lékaře, léčba nemá naději na úspěch. 

–                    Nemoc má sklon se opakovat. Je nutné se snažit vytvořit u pacienta správné stravovací návyky, seznámit ho se zásadami zdravé výživy, určit mu vhodnou pohybovou aktivitu, zvyšovat jeho sebevědomí i motivaci. 

–                    Chorobu nesmíme podceňovat, ale nesmíme také zapomínat, že ne každý hubený je anorektik či bulimik; rozhodnutí o diagnóze patří do rukou lékaře! 

Orthorexie

Orthorexie je patologická posedlost zdravým stravováním. Na rozdíl od anorexie je porucha vyjádřena kvalitativním způsobem. Postižení jedinci konzumují výhradně biopotraviny, odmítají konvenční potraviny obsahující aditiva  a kontaminující látky a potraviny z geneticky upravovaných surovin. Jedinci s touto poruchou se zaměřují více na kvalitativní aspekt výživy než na kvantitativní. Příčinnou může být vrozená dispozice k perfekcionismu, dále např. nutkavá touha mít vše pod přísnou kontrolou, únik před strachem, touha po štíhlosti, zvýšení vlastního sebevědomí atd.. 

Mezi ohrožené skupiny patří ortodoxní vyznavači veganství, makrobiotiky, syrové stravy a dalších alternativních výživových směrů. Od přirozené touhy žít a stravovat se zdravě, lze orthorexii odlišit tím, že orthorexii podlehli ti, kteří zdravému stravování věnují většinu svého času, cítí se vinni a trpí výčitkami poruší – li své stravovací návyky. K diagnostice této poruchy se používají testy, které formou dotazů odhalují míru rizika rozvoje orthorexie. Tato porucha vyžaduje pomoc psychologa nebo psychiatra. Nebezpečí této poruchy spočívá v tom, že lidé postupně mohou začít trpět mentální anorexií nebo bulimií. 

Bigorexie 

Bigorexie je další formou poruch příjmu potravy, kdy postižený jedinec má pocit, že je nedostatečně svalově vyvinutý. Poruchou trpí převážně muži, výjimku tvoří ženy věnující se kulturistice. Tyto jedinci dodržují přesnou dietu s vysokým obsahem proteinů a nízkým obsahem tuků. Tato porucha je úzce spjatá s narušeným vnímáním vlastního těla. Postižení jedinci si připadají drobní a nedostatečně vyvinutí, tráví mnoho hodin denně v posilovně, užívají různé doplňky stravy, často steroidy.

Negativním aspektem této poruchy je nadměrné množství stravy konzumované za účelem tvorby svaloviny. Nadměrná svalovina přetěžuje kosti a klouby. Při nadměrném posilování bez potřebné regenerace  dochází k poškození pohybového aparátu, vlivem nadbytečného příjmu energie  a bílkovin dochází k narušení funkce ledvin a jater. 

K rizikovým faktorům  této poruchy patří např. nadváha v dětském věku, kdy se u člověka vytváří nízké sebevědomí a sebeúcta.  Závislost na cvičení přináší  postiženým jedincům pocit kontroly nad vlastním tělem, eventuelně nad vlastním životem. 

U této poruchy je účinná také kognitivně- behaviorální terapie.