Světová kuchyně v restauracích

Jíst v restauraci může mít řadu výhod i nevýhod. Hodně záleží na tom, jaký typ restaurace si vyberete a jaké konkrétní jídlo zvolíte. V dnešní době je výběr podniků, alespoň ve větších městech, skutečně pestrý. Otevírají se restaurace orientované na nejrůznější druhy světových kuchyní, kromě již tradičních italských pizzerií třeba restaurace thajské, indické či turecké. Do našeho jídelníčku se tak mohou dostat úplně nová jídla. 

Každá světová kuchyně je něčím specifická. Používají se jiné, netradiční či neznámé druhy potravin, koření, přísad nebo nápojů, odlišené bývá i zpracování či technologická příprava jídel. Většinou se liší i zvyky při stolování, někdy vyžadují i určitý „trénink“, jako třeba při jedení čínskými hůlkami. 

I pokud se snažíte snižovat svoji hmotnost, nemusíte se bát, že jsou pro Vás návštěvy restaurací tabu. Naopak: získáte řadu nových inspirací pro vhodná jídla, která si můžete v budoucnu připravovat doma. Než odejdete jíst do restaurace, vzpomeňte si, že je vhodné vypít sklenici vody před jídlem, sníst kousek zeleniny, oddělit si část porce, pokud je moc velká nebo se zeptat na přesné množství a složení jídla. A teď už k jednotlivým světovým kuchyním a jejich výhodám či nevýhodám pro zdravé stravování a při snižování tělesné hmotnosti.

Když se řekne italská kuchyně, většině z nás se vybaví pizza nebo různé těstoviny. Nejrůznější druhy těstovin jsou opravdu jednou z hlavních součástí této kuchyně. Itálie jako přímořský stát má ve svém jídelníčku také velké množství ryb a mořských plodů. Olivový olej, zelenina (třeba i v podobě známé polévky minestrone), vína a nejrůznější druhy sýrů jako mozzarela či parmezán dodávají italské kuchyni typickou chuť. Asi nejznámější jídlo, pizza, pochází z Neapole a je oblíbená v mnoha dalších zemích. Dá se připravit jako zdravé, nízkotučné jídlo, také ale jako kalorická bomba. 

+ (nejlepší varianty) polévky jako minestrone a jiné zeleninové, tomatové omáčky, těstoviny v přiměřeném množství se špenátem nebo tvarohovým sýrem (ricotta), zeleninové saláty s olivovým olejem, pizza – tenké těsto se zeleninou, houbami, nízkotučným sýrem, libovou šunkou, 

- (raději omezujte) těstoviny ve velkém množství se smetanovými a sýrovými omáčkami, pizza se slaninou, salámem a tučným sýrem, tučné dezerty jako tiramisu

Čínská kuchyně a asijská obecně je od evropské velmi odlišná. Jídla „á la čína“ jsou u nás velmi rozšířená a oblíbená. Za poměrně rozumnou cenu dostaneme velkou porci, ale často připravovanou na velkém množství přepáleného oleje. Originální čínská kuchyně je typická menší konzumací masa, pokud tak hlavně drůbež a ryby, najemno nakrájené se zeleninou v sojových omáčkách. Nedílnou součástí je rýže v mnoha variantách a příchutích a čínské nudle. Koření se používá, ne ale tak hojně jako v ostatních asijských kuchyních. 

+ čiré polévky (vývary), dušené a vařené pokrmy (ryby, mořské plody, drůbež), zeleninová jídla (ne smažená), dušená rýže, nudle

- všechny smažené pokrmy (maso s kůží, zelenina), pečená kachna s medem

Španělská a mexická kuchyně jsou určené zejména těm, kteří mají rádi kořeněná jídla plná barev a vůní. Hojně používané jsou ryby a mořské plody, drůbež a skopové maso, brambory, fazole, rýže, bílý chléb, cibule, česnek, olivy, zelenina. V Mexiku se hodně podávají různé druhy placek z nekvašeného těsta z pšeničné a kukuřičné mouky. Jídlo, které určitě nebude chybět na žádném jídelníčku v restauraci se španělskou kuchyní je paella, jakási obdoba rizota s mořskými plody a zeleninou, canelones, těstoviny po uvaření plněné různými náplněmi nebo třeba gaspacho, což je nevařená polévka z oblasti Andalusie kde základ tvoří rajčata, papriky, cibule a česnek. 

+ ryby a mořské plody (ne smažené), fazole, zeleninové saláty s olivovým olejem, tortilly pečené nasucho, paella (připravená bez velkého množství tuku)

- smažené placky, jídla se smetanou a tučnými sýry, churros (smažené zákusky z kynutého těsta, namáčené do čokolády)

Kuchyně francouzská je označována jako kuchyně pro labužníky. Kromě ryb a mořských plodů se hodně jí libové maso jehněčí, telecí, hovězí. Proslulý je též velký výběr sýrů mnoha chutí a vín. Jídla se většinou připravují krátce, zachovávají si tak svojí specifickou chuť a vůni lehce zvýrazněnou kořením. Na jídelníčku nikdy nechybí zelenina. 

+ zeleninové saláty s olivovým olejem, libová masa – jehněčí, telecí (dušené, flambované, grilované), jídla z ryb a mořských plodů (ne smažená)

- tučné sýry a masa, smetanové omáčky a zálivky

Řecká kuchyně je prastará a v dobách, kdy se jinde v Evropě jedly primitivní pokrmy, Řekové připravovali vybrané delikatesy. Má v sobě směs evropské a asijské, konkrétně turecké. Připravuje se maso skopové, ryby, drůbež a hovězí, často se používá rožeň nebo gril nebo se masa dusí. Stejně jako v ostatních výše uvedených kuchyních, zelenina je jedním ze základů jídel, jak v syrovém tak tepelně upraveném stavu. Baklažány, papriky, rajčata a olivy můžeme nalézt prakticky ve všech chodech. Řekové hodně jedí i čerstvé ovoce. Jídla se hodně dochucují kořením (oregano, tymián, anýz, amarant), česnekem nebo třeba rozinkami. Typickým řeckým jídlem je třeba musaka, která je ovšem smažená a při dietě tudíž nevhodná nebo souvlaki (špíz z jehněčího masa).

+ zelenina a ovoce syrové i tepelně upravená (ne smažená), různé pokrmy z brambor, rýže (pilaf – řecká varianta rizota s masem a zeleninou), drůbež, ryby a mořské plody vařené, dušené, pečené s minimem tuku nebo zapékané

- musaka (hovězí maso, lilky, brambory a další suroviny s bešamelem), gyros z vepřového masa, sladké moučníky (chalva, baklava – je z listového těsta), smažená zelenina, husté smetanové polévky

Ruská kuchyně je ze všech zde uvedených té naší asi nejblíže. Základem bylo a i je maso: hovězí, vepřové, telecí nebo zvěřina. V místech, kde je moře, je i vysoká konzumace ryb jako jeseter (černý kaviár z jeho jiker), candát, losos (červený kaviár) a další. Poměrně hodně najdeme v receptech mléko a smetanu. Dříve, stejně jako u nás, velkou část stravy tvořily mouka, pohanka, jáhly a další obiloviny a pokrmy z nich. Hodně se připravují husté polévky s jíškou. Asi nejznámějším pokrmem je boršč (hustá, zakysaná polévka), hovězí stroganov (s nakyslou omáčkou), blini (placky či lívance s různými náplněmi, většinou slanými) nebo pirohy. Zelenina se používá spíše v konzervovaném stavu, stejně jako u nás třeba okurky, celer, zelí nebo petržel. 

+ masové pečeně z libového masa, obilné kaše v menším množství, rybí pokrmy s minimem tuku

- smetanové omáčky a polévky, tučná masa (šašliky – špízy z vepřového nebo skopového masa), živočišné tuky, smažené pirohy

Indická kuchyně je u nás poměrně oblíbená. Koření se, stejně jako u některých dalších východoasijských kuchyní, používá skutečně hodně, často pro Evropana až na hranici snesitelnosti. Používá se chilli, karí, zázvor, kardamon, koriandr, šafrán a mnoho dalších druhů či směsí koření, třeba gargam – masala. Stejně jako u čínské, i zde je omezená konzumace masa. Základem stravy je rýže a zelenina, občas s jehněčím masem, drůbeží nebo rybami. Jídlo bývá složeno z více malých porcí, rýže, brambor, omáčky (čatný – různé ostré i jemné omáčky), zeleniny, občas masa a obilné placky. V samotné Indii se jídlo konzumuje rukama, u nás na požádání vždy samozřejmě dostanete příbor. Velmi lahodné, ale bohužel hodně tučné a sladké jsou zákusky.

+ nejrůznější druhy rýže (s kořením, zeleninou, rozinkami), zeleninová jídla, placky pečené nasucho, čočková polévka, kari z libového masa s jogurtem nebo rajčaty

- smažené zeleninové placky (pakora, samosa), smažená zelenina, maso, rýže nebo těstoviny, máslové a smetanové omáčky, tučné a sladké zákusky

Japonská kuchyně patří mezi nejzdravější, neboť se vyznačuje vysokou spotřebou syrové zeleniny a ovoce, hojně využívá ryb. Používá minimálně tuku, pánve se vymašťují lojem, vaří se v páře a dusí se na směsi oleje. Tato kuchyně vyniká pestrostí chuti, která až kontrastuje s úzkým výběrem surovin a poměrně jednoduchou přípravou. Typickým pokrmem je sushi, jehož základem je speciálně připravená rýže. Nejběžnější přísadou je tuňák nebo jiná ryba většinou s bílým masem, dále sušená zelenina, sušené mořské řasy, atd.. K dochucení se užívá vinný ocet, sójová omáčka nebo rýžové víno (saké). Nevýhodou z hlediska výživy je vysoký obsah soli, která je pro japonskou kuchyni nejvýznamnějším kořením. 

Pokusili jsme se ve stručnosti nastínit něco ke světovým kuchyním, které můžete najít v restauracích u nás. Výčet pochopitelně není úplný. Pokud se snažíte snižovat svoji hmotnost, určitě si v jídelním lísku vyberete, často i snáze než v klasické české restauraci. Nebojte se objevovat nová jídla a osvěžovat tak svůj jídelníček, hubnutí je snazší, pokud Vaše stravování nesklouzne do stereotypu. Takže: pokud jste měli až dosud obavu najíst se mimo domov, nebojte se a udělejte si o víkendu hezkou procházku do nějaké zajímavé restaurace. Přejeme dobrou chuť!