Ředkev

Ředkev lze pěstovat od jara do podzimu. Černá ředkev má trvanlivost v dobrých podmínkách do konce zimy. Ředkve nejsou náročné na půdu, rostou i v chladnějším podnebí, dávají přednost neutrální vlhké půdě. 

U nás se pěstuje hlavně pro konzumaci bulev. Barva slupky bulev je odrůdovou vlastností, může být bílá, žlutá, růžová, červená, hnědá, červenobílá, šedočerná. Také tvarově a velikostně jsou pestré, od drobných ředkviček až po 30 cm dlouhé kořeny daikonu.

Všechny části jsou zdrojem vitamínů a minerálních látek. Jejich energetický obsah je nízký, takže příznivě ovlivňují nadměrný příjem energie. Organoleptické znaky ředkve přispívají k pestrosti chuti potravin. Výrazná je pálivá chuť a pronikavá vůně po rozmělnění. 

Jedlé jsou všechny části ředkví (bulvy, natě, květenství, plody, semena, naklíčená semena, klíčící rostliny). Mladá květenství lze konzumovat syrová nebo tepelně upravená. Mají pikantní chuť. Naklíčená semena se konzumují syrová.  Čerstvé bulvy jsou nejčastěji konzumované syrové. 

Syrové bulvy (ředkve, ředkvičky) se konzumují nastrouhané nebo nakrájené na plátky s chlebem nebo se přidávají do salátů. Pomazánky ze syrové zeleniny se vyznačují rychlou přípravou  a lze k nim využít i ředkve. Základem je tvarohová pomazánka, do které vmícháme nasekanou nať  nebo nastrouhanou bulvu ředkve. Plněná syrová zelenina je vhodná jako předkrm. Na plnění jsou vhodné okurky, paprika, mladé kedlubny. Tepelně upravené bulvy získávají změněnou chuť .

Ředkev má dlouhou historii v lidovém léčitelství, řada účinků je potvrzena. Působí proti kurdějím a jiným avitaminózám. Přítomný rafanin má účinky antiseptické, působí proti baktériím. Ředkev má antioxidační účinky. Také povzbuzuje chuť k jídlu. Šťáva z čerstvé natě má mírně močopudné a projímavé účinky. Nedoporučují se v dietě batolat a při zánětech žaludku a střev. Vláknina ředkve podporuje peristaltiku.