Pitný režim

Pitný režim není ovlivněn jen kvantitou tekutin, ale i jejich kvalitou. Každý druh nápoje má jiné složení, které může nejen  ovlivnit hospodaření organismu s vodou, ale i prostřednictvím něho do těla vstupuje řada prospěšných, ale i škodlivých látek.

Voda je nezastupitelná složka naší stravy, bez vody dokáže člověk přežít jen několik málo dní. Je to látka, kterou musíme tělu dodávat, menší množství si tělo dokáže vytvářet. Nápoji se do těla dostávají nejrůznější látky a proto i kvalita tekutin hraje důležitou roli. Voda v těle působí jako transportér (pro přenos živin, odpadních látek, tepla, elektrolytů, hormonů), pomáhá při termoregulaci. Má také ochrannou funkci, chrání okolí kloubů, míchu a mozek. 

Potřeba tekutin je individuální, záleží na mnoha faktorech (pohlaví, věku, hmotnosti, složení těla, okolní teplotě, vlhkosti vzduchu a zdravotním stavu). Pít by se mělo v průběhu celého dne, aby se předcházelo pocitu žízně. Indikátorem dehydratace je pocit žízně. Ztráta více než 5 % hmotnosti těla v důsledku dehydratace snižuje výkon o 30 %. Barva moči může dát člověku informaci o tom, zda je jeho pitný režim dostatečný. Tmavá a výrazně zapáchající moč je u jinak zdravého jedince znakem dehydratace. Jestliže je moč světlá a bez silného zápachu, tak je množství tekutin dostatečné.

Vodu z potravin započítáváme do pitného režimu. Obsah vody ve většině potravin (např.  v polévkách, ovoci, zelenině, mléčných výrobcích) se pohybuje v rozmezí 40 – 95 %. Průměrně tedy přijmeme stravou 500 – 1000 ml vody.

Hlavní složkou pitného režimu by měla být voda např. pitná voda z vodovodního kohoutku nebo voda balená, slabě mineralizovaná s celkovou mineralizací 150 – 500 mg/l. Příliš mineralizované vody jsou pro každodenní konzumaci nevhodné. Nezbavují tělo zplodin látkové výměny a přebytečných solí, zvyšují riziko hypertenze a vzniku ledvinových, močových a žlučových kamenů. Základem pitného režimu by také neměla být voda s mineralizací menší než 100 mg/l. Při konzumaci této vody může docházet k nadbytečnému vyplavování minerálních látek z těla.

Sycené nápoje ovlivňují střevní motilitu a způsobují nedostatečné natrávení potravy,  říhání atd.. Není vhodné aby perlivá voda byla základem pitného režimu. Způsobuje falešný pocit osvěžení a člověku stačí pouze malé množství toho nápoje.

Čaje jsou pravé a nepravé. Pravé se dělí podle míry fermentace na čaj černý, žlutý a zelený. Pravé čaje obsahují kofein, který má mírný diuretický efekt  a ovlivňuje srdeční frekvenci. Pravé čaje obsahují řadu látek, které lidské zdraví ovlivňují pozitivně (např. polyfenoly, které mohou snižovat hladinu LDL cholesterolu, mají protizánětlivý účinek) a také látky, které zdraví ovlivňují negativně (např. jiné polyfenoly, které negativně ovlivňují vstřebávání železa). Pravé čaje by měly být jen doplňkovou složkou pitného režimu. Z nepravých čajů jsou nejčastěji konzumovány ovocné čaje. Neobsahují kofein. Ale jejich nevýhodou jsou  např. přidaná barviva, aromata.

Oblíbené jsou ovocné a zeleninové nápoje např. džusy, nektary a další. Výhodou džusů je obsah antioxidantů, nevýhodou je vysoké množství jednoduchých cukrů. 

Slazené sycené nápoje (slazené minerální vody, limonády, kolové nápoje) mají řadu nevýhod, neboť obsahují vysoké množství sacharidů, umělá sladidla, barviva, aromata, konzervační látky, oxid uhličitý apod..

Káva a alkoholické nápoje  se nezařazují do pitného režimu. Důvodem je diuretický účinek.

Základem pitného režimu by měla být čistá voda s mineralizací v rozmezí 150 – 500 mg/l, neslazená, nesycená oxidem uhličitým, a bez obsahu přídatných látek. Ostatní tekutiny by měly tvořit spíše doplněk pitného režimu v množství do 500 ml/den. Ideální teplota nápoje je kolem 16 stupňů Celsia nebo i vyšší. Nižší teplota pocit žízně zvyšuje, neboť vede k překrvení sliznice hltanu.